Přej a bude ti přáno // Nedělej druhým to, co nechceš, aby se stalo tobě // Klid a nohy v teple = má oblíbená úsloví, kterými se řídím.
3x o tom samém aneb jak se vše opakuje
Na facebooku jsem letem světem sledovala kauzu Šimonek, viz http://utulekpribram.rajce.idnes.cz/Simonek_na_vychazce_s_Markem_Benesem_-_vychova_skvelych_psu/ – jedná se o buldoka, který byl v útulku a tamní prostředí špatně snášel. Bohužel se mu nedařilo najít nového páníčka a nakonec se ho ujal Marek Beneš z Lysé nad Labem, který učí lidi jak vycházet se psem. Sice jsem ho před časem na základě nějakého odkazu sama kontaktovala, měla jsem zájem o jeho "výuku", ale jak se ukázalo, pro nás cenově nedostupné. Hlavním výsledkem mělo být užívat si pohodové procházky se psem. S tím zásadní problém nemám.
Barušku jsem přivezla domů v červnu 2004 jako štěně a nijak jsem jí nevychovávala, ona byla vděčná za přízeň a byla docela tvárná. Jediným důvodem jejího pořízení bylo odnaučit syna strachu ze psů. Zjistila jsem totiž, že se jich na můj vkus bojí zbytečně moc, a to jenom proto, že u rodičů ve Žlebu, kde nebyl plot mezi nimi a sousedy, se přes zahradu přiřítili 2 pejskové od sousedů s děsným štěkotem a syna vyděsili tak, že se psů začal bát. Baruška je kříženka jezevčíka, tvrdohlavá sice také je, ale ne zas tak moc. Místo lehni a sedni jsme jí naučili hají a hačačá podle Spejbla. V jejích 6,5 letech se dokázala naučit nejen klasické sedni, lehni, ale zvládla i agility. Abych se vrátila k tématu pohodových procházek – s Baruškou jsem chodila ven zásadně na flexině, ona byla jak splašená – jak se dostala např.nečekaně z branky na ulici, byla schopná se rozeběhnout přímo proti jedoucímu autu. Byla jsem toho sama svědkem, bydlíme v poměrně klidné ulici a jel naštěstí soused, ten zastavil a počkal, až se Baruška uráčila uvolnit cestu. Ona moc dobře věděla, že jak je na ulici pár metrů ode mě, nemusí poslouchat, protože co jí můžu udělat? Jj, hloupá rozhodně není. Letos jsme k Barušce pořídili hned 2 psy, každý jiný, ale co je podstatné – začala jsem se s nimi chodit na procházky kolem kaple a postupem doby už jsou všichni na volno a jde to. Tedy musím je mít na sebe nakontaktované, to znamená přes pamlsky v kapse, míčky a nejlepší je pískací hračka, na tu slyší všichni a přiřítí se takřka okamžitě J Proces to byl zdlouhavý, navíc jsem se dopouštěla a stále dopouštím spousty chyb. Měla jsem za to, že na vodítku musím mít ty 2 nováčky, Barušku jsem nechala volně.
Zásadní omyl – Baruška je nejméně vychovaná, jak se rozeběhne, tak jí nezastaví nic, jde klidně vyštěkávat pořádný kus od nás procházejícího bernského salašnického psa, ten jí chvíli poslouchá a pak radši odkráčí, zato Baruška, ta se vrací ještě naježená, ale spokojená, jak ho dokázala zahnat. A právě Baruška dokáže i ty 2 strhnout a už jsem zažila situaci, kdy se všichni na její popud rozeběhli k jinému psu a v podstatě ho obstoupili a šel z nich pomalu strach, co by se stalo, kdyby se do něho pustili. Málo platné, ve třech je to už smečka, byť to doma vůbec nevypadá. Jsou to střední psi, velikost M, Baruška je S. Koncem léta zase projížděl ulicí chlap, co prodává brambory přímo z auta. Zvonek máme na baráku, tak zvonil, jenže já vyšla i se psy a ti ho obstoupili a dali se do štěkání. Chlapík se neměl k odchodu, už jsem si začínala myslet něco o protivném vnucování prodeje, když jsem jasně řekla, že nemám zájem. Po chvíli se ozval: ..."odvolejte si ty psy"! Nebyl si jistý, jestli nechtějí kousnout, to jsem pochopila až zpětně, netvářili se totiž vůbec přátelsky a k odvolání pomohla až pískací hračka.
Shodou okolností včera, tj. v neděli 9.12.2012, vyprávěl můj otec vnukovi, jak kdysi měli na statku také 3 psy – černého ročního ovčáka, foxteriéra a jezevčíka. Táta, tehdy ještě svobodný, se vracel z města a hned na kraji vesnice ho někdo zastavil a jestli to prý už ví – jeho psi měli potrhat souseda projíždějícího na motorce. Kus dál ho zastavil další člověk se stejnou novinou, tak už to tátovi nedalo a došel rovnou do hospody, aby se na to dotyčného zeptal. Soused už byl po ošetření v nemocnici zpátky, měl jenom lehčí škrábance, nic vážného, zato motorka, ta byla hodně rozbitá, oprava vyšla na 1800 Kč, a že to tehdy v 50.letech byly velké peníze. A co že se vlastně stalo? Někdo při odchodu ze dvora statku nedovřel pořádně branku a psi vylítli na silnici a zrovna projížděl ten soused. Jak ho napadli, tak skončil s motorkou v lánu obilí, řidítka pochroumaná, utržená stupačka, světlo zničené atd. Co bylo ale horší – ti psi ho obstoupili a dali se do zuřivého štěkotu, bylo to opravdu o strach, bál se, že jak by ho napadli, že by se z toho nemusel živý dostat. Začal tedy volat o pomoc, psi se zalekli a utekli, to bylo jeho jediné štěstí. Doporučil tátovi, aby dal psy pryč a táta ho poslechl. Psů se ujali známí z okolí, takže konec dobrý. On ten ovčák prý byl velmi pěkný pes, navíc žil na statku, kde se choval dobytek, drůbež atd., dostával domácí vajíčka, maso, co kde bylo, byl to tedy silný mladý pes. Onehdá prý přišel na návštěvu jistý Bořivoj (dobrodruh, chodil přes hranice na západ tak dlouho, až pohraničníci po jeho výstřelu zareagovali stejně a byl zastřelen na místě), který měl zhruba čtyřletého ovčáka, kterým se chlubil, že ho žádný pes ještě neporazil. V této chvíli však došlo k tomu, že se svým pánem vstoupil na území jiného psa. Džek vyšel s mým otcem ze světnice a rozhodně nehodlal strpět přítomnost cizího psa a pustil se do nezvaného návštěvníka takovým způsobem, že ani nevnímali vodu z kýblů, kterou na ně chlapi lili ve velkém, odtrhávat je od sebe, to si nikdo netroufl, to by šlo o život. Nakonec je nějak od sebe dostali a ten Bořivojův pes byl rád, že vůbec mohl odejít po svých, tolik ho ten jednoroček Džek zřídil.
A jsem zpátky u Šimona z útulku. Pan Beneš umístil na fb video, jak se Šimon u nich rozkoukává po okolí a doma jak baští a najednou uveřejnil neuvěřitelnou zprávu – odjeli a nechali doma psy – mezi nimi a Šimonem byly dvoje dveře – přesto to dopadlo zle, potrhal jednoho z jejich psů natolik, že to nepřežil. Strhla se lavina komentářů, napůl soucítíci a napůl dávající vinu jednoznačně pánovi. Netroufám si vynášet soudy, neznám osobně ani jednoho z aktérů této události, nejsem expert na výchovu psů, jen si dovolím zmínit se o vlastní zkušenosti se svými psy. Mně řekla veterinářka, která zná Lajku celý její život, fenku, kterou jsem si vzala v jejích 6.letech a která toho má také dost za sebou a není rozhodně vyrovnaná – nenechávejte ji v době vaší nepřítomnosti volně s Baruškou v jedné místnosti, mohlo by to pro Barušku dopadnout zle. Držím se toho, protože vidím, že Lajka se nemusí ani s Baruškou, ani se Šerym, cení tesáky občas dost nebezpečně, takže děkuji rodičům za to, že mám barák a každý pes je tedy separován. Šery musí bohužel být v kleci, ten by dokázal z převeliké nevybité energie rozkousat celý pokoj, stačí poničené dvoje dveře po Lajčině hárání. Takže tu Šimonovu sílu, která mu umožnila dostat se přes dvoje dveře a vybít se na slabším zvířetí, tu asi není radno podceňovat. Jsem zvědavá na další vývoj situace a jestli pan Beneš sdělí, co se dělo a děje dál. Neumím si představit, jak bych se v takové chvíli zachovala, obávám se, že bych to neustála a musel by z domu.
Smutná zpráva od p.Beneše - ze dne 19.12.2012 - chudák pes si asi vytrpěl svoje:
Mám pro Vás smutnou zprávu. Před několika dny odešel Šimonek.
Zemřel na "perforující vřed duodena".
Šimon měl mj. zánět pobřišnice. Ochablé srdce "s vymizením tuku baze srdeční". Měl výraznou endokardiozu. Měl nemocná játra, ledviny, septický tumor sleziny a nemocný žaludek (perforace velikosti velké čočky).
Nechtěl jsem zveřejňovat co se stalo před výsledky z patologie, protože jsem sám netušil proč umřel