Krásný den a cesta do lesa

 Sobota se vydařilo, počasí nádherné, obloha vymetená, sluníčko se může přetrhnout, to člověka přímo táhne ven. Poslechla jsem bez odporu a šla se psy nejdřív na tradiční venčící okruh, doma pak nechala ty naše fenky babky, 12 a 14 let. Obě se už letos chovají jako seniorky a není to na dlouhé chození, škoda. 

Se psem jsem vyrazila na louku, a protože bylo už po 13. h, každou chvíli na obzoru nějaký pes, namířila jsem si to tedy k dvěma novostavbám nahoře nad loukou, kde kousek naproti nim je cestička do lesa. Už když jsme se na silnici měli minout s protijdoucím chlapíkem, všimla jsem si, že pes kolem něho nejde jako kolem 99 % lidí, ale přešlapuje a kouká na něho a jde proti němu, místo aby se mu uhnul. Na piškot jsem si ho vzala k noze, dokonce půlku jednoho vyplivnul a jak jsme chlapa, který se zrovna zastavil a fotil nějakou větvičku či co, minuli, vlezli jsme do lesa a funěla jsem do mírného kopečka. Nevím proč, ale po pár desítkách metrů jsem se otočila a co nevidím – chlap jde za námi, to mi nešlo na rozum, vždyť po silnici šel proti nám a teď je za mnou.... Znejistěla jsem, copak můžu tušit, o co mu jde, jestli třeba čeká, až psa pustím, že by vytáhnul nějakou průkazku a po proslovu ohledně nutnosti mít psa zajištěného by mi napařil tučnou pokutu... Okrást mě o nic nemůže, na procházky po okolí chodím jen s klíčem, pro psa piškoty a sáčky na jeho poklady. A o tom horším scénáři nechci přemýšlet, nemíním zařvat v lese jen kvůli nějakému cizímu chlapovi. Ale co teď. Při dalším skoro ohlédnutí jsem viděla, že už není tak blízko a že zase něco fotí a po dalších pár metrech jsem ho dokonce neviděla, byl kousek nad tou vyšlapanou pěšinkou a zase fotil. Asi jsem zbytečně paranoidní, ale proč musí fotit tady, když mohl pokračovat ze silnice jinudy. Došli jsme k rozcestí, prapůvodně jsem chtěla jít kolem studánky a obejít celý kopec s tím, že bychom vylezly na loukách mezi 4 oblíbenými kopci, ale po zhodnocení situace, kdy by mi klidně mohl tzv. nadeběhnout, se mi v tak krásném dni nechtělo cokoli riskovat a zamířila jsem zpátky na louku. Na silnici jsme se znovu míjeli s 2 paničkami se třemi psy. Pes se rozhodl jít kousek po silnici, obešli jsme tedy jeden barák s velkou zahradou, hupsli na louku, prošli jí celou středem šikmo a za chvíli byli doma. Sluníčko má už sílu, ono bylo lepší, že jsem to na něm nepřehnala a pes byl žíznivý. A zase brouk v hlavě – budu muset přehodnotit svou představu další feny, kvůli strachu vydávat se sama na vycházky si asi pořídím větší fenu, musí být ale obranářská, takže spíš opravdu ovčandu než něco nemastného neslaného. Zabývám se myšlenkou na další fenu pár dnů, pes by potřeboval k sobě někoho živějšího, s těmi babkami to už není žádná sranda. Fena musí být větší než on, menší psy má tendenci převalovat na záda a se samci se nesnese. Vychází z toho ta ovčanda, i když jsem už měla vyhlídnuté i jiné fenky v různých útulcích. V týdnu jsem dokonce zavolala kvůli jedné feně, co mi padla do oka, nj, ale slečna mě docela odradila - jestli máte víc psů, musíte přijet se všemi, aby se vidělo. Ano, bylo a je mi sympatické, že útulek nevydá psa každému kdo se objeví, že své svěřence znají a chtějí vědět více o případném novém domově. A to bude zádrhel, protože jedna moje fena je samorost a potřebuje větší prostor neboli bublinu kolem sebe, jinak na každého psa vycení už od jisté vzdálenosti pro jistotu tesáky a provází to vrčením, takže v tomto útulku by se se smnou evidentně dál nebavili. Přitom podle vzhledu a pohybu (byla i v pořadu Chcete mě) bych jí brala všemi deseti, ale ztratila jsem odvahu se na ní jet podívat. Přeji jí co nejdřív nový domov, mají jí tam od listopadu 2017: https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=42987.