S beagly na Vlčí horu

Sobotní výlet se vydařil, i když začátek byl náročný. Jet z Děčína v 8.40 je o nervy, vlak nemohl odjet, trvalo minimálně 15 minut, než se všem cestujícím podařilo narvat dovnitř. Jednu chvíli už jsem sama přemýšlela, že to vzdám a vrátíme se se Šerym domů, ale proč vlastně, také mám právo jet na výlet, navíc jedu podstatně dál než ostatní. Když už se podařilo zavřít dveře, ozvalo se hlášení, že cestující cestovky Futura si mají vystoupit a pojedou EC, i když vystoupilo snad 70 lidí, prostor kolem jednoho člověka se zvětšil s bídou o 5 cm.... jediné štěstí, že jsme okolo měli lidičky, co nemají problém se psy, Šery mohl jediné, lehnout si a vždy se mu podařilo ležet aspoň kouskem těla někomu na botě nebo opřený o ní. V Bad Schandau jsem se dočkala, převážná část koupěchtivých cestujících vystoupila, aby pokračovala do Primarku v Drážďanech, a já si konečně mohla vybrat místo k sezení a Šery se nemusel zmenšovat. Jenže nastoupila velká fena a ta se mu náramně líbila, každou chvíli vyvíjel marnou snahu se k ní dostat. V Mikulášovicích jsme přesedli na český splašený kufr, který naplnili německy hovořící výletníci, ale do konečné stanice Krásná Lípa jsme dojeli už jen v počtu 4 cestující. Konečně venku z vlaku, vydali jsme se podle rady polem ke středu Krásné Lípy a vyšlo nám to přímo perfektně. Všichni výletníci včetně nás byli v 11.h už na náměstí a po chvilce jsme se vydali krokem poklidným na Vlčí Horu.

Sešlo se nás 6 lidiček a 6 psů - 3 beaglové samci, 2 beaglí fenky + můj kříženec. Počasí nám přálo, bylo krásně, teplo akorát. Cestou jsme potkali mrtvou zmiji, krávy, žábu. Pod Vlčí Horou jsou sem tam vodní plochy, samozřejmě jsem se ke dvěma rybníčkům hnala, aby se Šery napil, ten se mi chudák nohama bořil do mezer dřevěného můstku, naštěstí se nic nestalo. Beaglíci lítali v pohodě, Šeryho jsem pustit nemohla, to by byl hned malér. Před samotným výstupem napadlo mladou maminku, co šla s kočárkem, že nechá kočárek u jednoho domku a povedlo se, klučinu si uvázala do šátku. S Pavlou jsme se trochu opozdily a vylezly jsme k rozhledně v podstatě sólo, ostatní už dávno byli na místě a svačili.

Po relaxu a focení jsem pod rozhlednou osaměla, ostatní se vraceli do Krásné Lípy trochu jinou trasou. Chtěla jsem na rozhlednu, nj, ale co se Šerym, kovové schody on nedává. Bafla jsem ho do náruče a byli jsme u pokladny během chvilky. Vnitřek je naštěstí tvořený dřevěnými schody, vyběhli jsme nahoru a já se kochala výhledy do kraje. Jen jsme rozhlednu ve 14.h opustili, Šery se zapřel a byl vidět zase ten jeho strach z kovových schodů. Vylezl zpět ke dveřím, podařilo se mi ho krásně vzít do náruče a nechal se snést úplně v klidu jako paša, pacholek jeden. Pokračovali jsme po žluté TZ a kousek pod rozhlednou se rozprostíralo přímo pole měsíčnice vytrvalé, ten den se šel i turistický pochod z Kamenického Šenova, o měsíčnici jsem tedy nečekaně nepřišla.

Pod Vlčí Horou jsme se dostali k odbočce už červené TZ a vedla do luk a najednou se cesta rozdvojovala a nikde značka, žádný strom, nic, nakonec se mi podařilo najít tu pravou odbočku a až pod dalším kopcem jsem uviděla červenou značku jak vrata na stromě, nj, ale už trochu vybledlá, proto jsem jí hned neviděla. Za chvilku jsme došli ke kapličce na Křížovém vrchu, udělali jsme si pauzu, o svačinu jsem se se Šerym rozdělila a po promazání francovkou jsme pokračovali dál. Brtníky byli na dohled a v 15.h jsme je opouštěli. Červená TZ vedla přes trať, nic proti tomu, ale pokračovala přes pastviny. Krávy se popásaly docela daleko, což bylo dobře. Šery byl překvapený z jejich lívanců v trávě, přehopsali jsme přes ně ke stromům, kde byla vidět naše značka a cesta se začala zvedat do kopce mezi stromy, jinak z obou stran pastviny. Krávy nás samozřejmě zmerčily a jaly se přesouvat, v té chvíli, i když se dostavila krize a měla jsem pocit, že už dál neujdu ani krok, jsem byla ráda, že už jsme v kopci, stromy tam tvořily předěl a bylo vidět, že krávy na nás mezitím zapomněly a šly si po svých. Doslova jsem se plahočila těch pár desítek metrů k dalšímu lesu a vážně uvažovala o návratu k trati, opodál byla zastávka...... 

Šery měl už také dost, slintal i z vedra. Vytáhla jsem poslední pojistku, a to sušenky. Mít s sebou deku, plácla jsem s sebou někde do stínu a v tu ránu bych asi usnula, jenže jsem slíbila kamarádce v Milukášovicích, že se přijdu podívat, žádné polehávání, jde se dál. Takhle to dopadá, když netrénovaný člověk vysedávající celý den v práci se vydá zničehonic na 15 km výlet. Krize pomalu odeznívala, šinula jsem se dál a konečně jsme došli na rozcestí u Lánské obory a dilema - z internetu jsem měla informaci, že dále bychom měli jít po modré, ale ta nikde. Zavolala jsem kamarádce, za kterou jsme mířili a ta vybrala směr Hrazený a dále Staré Hraběcí. Míjeli jsme odbočku na vyhlídkové místo, nedala jsem jí, po pár metrech bylo vidět zvedající se cestu do dost strmého kopce, holt jsem tuto vyhlídku musela oželet. Ve Starém Hraběcím jsme míjeli zajímavé hospodářství - 2 oplocené pozemky, na jedné straně kůň (Šery jak ho slyšel frkat začal táhnout pryč od něho) spolu s ovečkami a kozlíky, jak samci, tak samice s mladými, na straně druhé slepice, husy aj. drůbež a u toho něco jako prostornější přízemní chata. A konečně jsme se ocitli na silnici vedoucí do Salmova a Mikulášovic, kamarádka nás po několik stech metrech nabrala do auta a konečně jsme mohli vypnout. V její chovatelské stanici Z Větrné paseky jsem si užila štěněcího hemžení, zoubkami jak jehličky mi procvakávali prsty. Seznámila jsem se i s krásným bílým švýcarským ovčákem, pohodový pes a prý velmi rozumný, byl tam na hlídání, páníček musel odjet. Šery byl zavřen do kotce a s kamarádkou jsme pokecaly a doma u ní jsem viděla ještě 2 štěňátka, a to od jezevčice trpasličí dlouhosrsté, je to taková malá houžvička a dvoutýdenní štěňátka jak puclíci.

Šery byl rád, když jsem si ho z kotce vyzvedla a za chvilku jsme se díky kamarádce ocitli zpátky na mikulášovickém nádraží a jeli poloprázdným vlakem před 20.h domů do Děčína. Výlet se povedl a spokojenost, jen ta tělesná schránka si stěžuje, nezbylo než promazat Ice gelem a hurá do pelechu. Šery byl také rád, že si mohl v neděli odpočinout.