Smecka2012dc | ...neběhám, pokouším se....

Jak jsem začala na stará kolena běhat.... tedy pokusila jsem se více se hýbat. V září 2015 jsem se chytla akce Rozběhni se z chůze ze 28 dnů Edy Kožušníka, opravdu jsem plnila poctivě jeho plán a nečekaně se zadařilo - po 28 dnech jsem byla schopná vydržet běžet 12 minut a 25. října 2015 jsem běžela 30 minut v kuse, kamarádka-atletka měla radost. V mém věku a bohužel při mé nadváze, když jsem nikdy nesportovala.... pro mě úspěch. Vlastně si nejsem až tak jistá, jestli se mým pokusům o běh dá vůbec říkat, že běhám, ale co, držím se vybraných Edových rad, a to hlavně rady č. 2 - běhej pomalu, pomalu a pomalu a rady č. 21 - nesrovnávej se s ostatními. Toto jsou pro mě ty hlavní 2 myšlenky, kterých se držím jako kíště a pro sebe si ještě přidávám - hlídej se, ať se nezraníš, to by byl docela velký problém.  A protože mám psy, chtěla jsem rozběhat i ty mé chlupáče, ale musela jsem přijmout fakt, že fenkám je již 11 a 9 let a prodlužující se čas běhání už nedávaly, ke konci jsem běhala jen se čtyřletým psem, ten měl radost, že má paničku na chvíli sám pro sebe a může se víc proběhnout. Chvilku jsem koketovala i s myšlenkou trénovat na canicross a nechala toho, jak je na louce čistý vzduch, mám raději, když pes běhá kolem mě na volno a ještě přitom stihne dělat díry kvůli myším. 

Září 2016 - ano, uběhl rok a já se znovu pokouším se rozběhat. Skoro celé září panovalo letní počasí, teploty přes den se blížily ke třicítkám, takže jsem se chovala jako sebevrah, protože se všemi psy jsem vyrázela na jejich procházku před polednem a poté s tím nejmladším pětiletým znovu jako loni plnila Edův 28.denní plán. Před rokem jsem chodila na kopec, letos jsem ty počáteční pokusy absolvovala u kaple, v lesoparku byl stín, i na přilehlých zatravněných plochách, ideální, sice kopcovito, ale i krátké rovinky s následným mírným stoupáním, vždycky jsem si poradila a někudy to šněrovala sem a tam. Pes se mě držel (v lesoparku ho na volno pouštět nemohu, bývá na stopovačce) a dokonce začal běhat po mém boku, tedy když se nezačuchal. Jak začalo přibývat minut, opět jsme se drápali tím krpálem nahoru na louky. V tom vedru se těšil na konec a na piškoty a sliny jak opratě mu kapaly z tlamy podobně jako boxerům, i když je to jen taková ovčácká zmenšenina a bůhví jací kříženci se na jeho početí podepsali (je z útulku Jimlín).

Přehoupla se už půlka října, počasí dostalo jiný ráz, dost často prší a mně ne vždy vyjde čas. Držím se zuby nehty a přece jen občas vyběhneme se psem na louku na kopci a pokouším se o rychlejší pohyb. Dvanáctiminutovku jsem dala zatím dvakrát, dnes po šestidenní prodlevě jsem louku prokřižovala dvakrát po sedmi minutách. A jsem tomu ráda, v noci nad ránem mě chytla křeč do pravého lýtka, ouuuu, to byla bolest, promazala jsem Ice gelem před i po běhu a dobrý. V zimě to už asi nebude žádná sláva, chci vytrvat jak kvůli sobě, tak kvůli psovi. A mým snem je..... ale to si nechám pro sebe, třeba se zadaří......