První ofic.závody

Včera mi Eliška na fb poslala krásné poděkování, že už je Lajka u nás právě rok a ať se nám nadále daří, bylo to moc milé.

A dnes, 4.5.2013, jsme se s Lajkou vydaly na naše první společné oficiální závody agility do České Lípy na 9.českolipské pacičkování - http://www.agility-cl.websnadno.cz/9-CESKOLIPSKE-PACICKOVANI.html a kupodivu jsme v soutěži A1 uspěly a do našeho výkonnostního průkazu byl učiněn historický první zápis o úspěšném zdolání parkuru a 3.místě (ze 4, ale i tak skvělé!). Jako první se běžel jumping, bohužel jsem neovládla svou příšernou nervozitu a po první chybě jsem ztrácela půdu pod nohama, Lajka to vycítila a byl jasný disk. Musela jsem se jít proběhnout kolem rybníka hned za fotbalovým hřištěm v Dubici, abych tu nervozitu ze sebe dostala, njn, geny, viz můj táta. Jako druhý běh byla soutěž A1, tu jsme daly, byl to opravdu fajn parkur a na víc jsem dnes neměla. Třetí parkur byl agiliťácký, bohužel už prohlídka probíhala za deště, který sice pomohl k tomu, aby se ztratil hmyz (snad lesní včely, zalezly do děr v zemi), ale přece jen, tráva i překážky namoklé, klouzalo to a nám se vymstila houpačka. Petr si všimnul, že jí neměli upevněnou všemi hřebíky, leckterý pes klouznul a třeba si i nabili tlamy. O Lajce vím, že musím kladinu a houpačku jít s ní, aby se nebála, jenže u houpačky jsem si už byla jistá, že dobrý a jak mi pak Janča (Máša) přiběhla říct, Lajku při odskoku ta houpačka bouchla do zadku tak moc, že se až přikrčila, jenže já už jí volala do tunelu, tak šla, ale jestli jsem zadělala na problém do budoucna..... To samé dálka - vzpomněla jsem si, že na jednom tréninku dálku moc nedávala a tady vůbec - nepodařilo se mi jí přesvědčit ke skoku, takže máme co řešit. Začneme doma na zahradě prkýnky položenými na zemi, snad se nám to podaří zvládnout.

Pár detailů pro mé připomenutí. Lajce se nechtělo moc do boudičky, kterou jsem jí pořídila, před deštěm jsem jí raději odnesla do auta. Úžasně přítulná je Dášina cca roční Ema, border-teriérka, živelná a milá. Dáša běhá zatím jen se svým A3 vestíkem Maxem a byla dokonce na 1.místě. Jana s Mášou a Bára s Kešulákem a malou Sofií jezdí spolu, jsou to šikovné holky i na parkuru. Pavlina Tija jako vždy - uřvaná a natěšená tak strašně moc, až z toho byly disky, ale nevadilo to nikomu, je jak vítr. Jiřka už je v rekonvalescenci - doma si 7.3.13 zlomila ruku, v ložnici, prostě nějak padala na bok a ruku dala za sebe a chtěla si jí pak sama srovnat. Trněný dal sádru a po pár dnech chtěl tzv. dotočit, ještěže dostala nabídku na lehkou ortézu, protože jak to sundali, šla na rentgen a ten potvrdil, že to bylo špatně, tak operace, má v ruce nějakou destičku jako dlahu a 4 šrouby. Naříkala, že po 2 měsících válení se akorát přibrala a co si budem říkat, taky jsem se minulý týden zařadila mezi -sátnice, jak chybí pohyb, je to chyba, člověk ztěžkne a zleniví strašně rychle. Před deštěm jsem se schovala u Petra a jeho mamky, Lajce se strašně líbilo kuře, hračka Luccy a Terry, evidentně se jí líbilo víc, než náš tenisák.  Petr zítra jede do Boleslavi, prý ani doma nebudou vyndavat mokrý stan, že doschne tam. Petr měl pěkné běhy, ale myslí už hlavně na to, aby to bylo bez chyb a kvůli opravě chyb si tentokrát nevyběhal žádné umístění. Luccy má zastavované zóny a ona seběhla, tak šla kladinu znovu. Nevím už která fenka, ale stalo se mu, že vyběhla sama ze startu přes první skočku, tak jí vrátil a pak dal parkur bez chyby, sice to zamrzí, mamka mu dala sodu, ale on je psovod a ví, co chce a holky musí poslouchat. Ještě byla Alena se svými černými šiperkami, běhala i veterány a dosáhla také na stupně vítězů. Alena a Jiřka jsou o něco starší než já, klobouk dolu, že běhají se psy agility, i když jsou pak celé zchvácené, ale co by člověk pro ty čtvernožce neudělal. Byl to fajn den.